O knize: rok / Jednou jsem provedl zábavný průzkum. Každého jsem se zeptal: jaká byla národnost Velkého Heroda? Nikdo o tom nepochyboval. Žid, odpověděli mi. A jak by to mohlo být jinak, kdyby Herodes byl králem Judeje? Dějiny, jak víme, tvoří lidé. Každý ví, že Sokrates byl Řek a Darius Peršan. Proč se historie chovala k Herodovi tak nespravedlivě, že lidé zapomněli na jeho národnost? Nebo jim pomohli zapomenout? Ale kdo a proč pozoruhodný spisovatel a badatel Lion Feuchtwanger definoval své literární krédo takto: na rozdíl od vědce má autor historického románu právo upřednostnit lež, která umocňuje umělecký účinek, před pravdou, která ho ničí tato myšlenka do značné míry, ale rád bych zdůraznil, že v románu, který vám nyní předkládám k posouzení, zaujímá historická skutečnost neméně čestné místo než umělecká fikce. A práce s fakty velmi připomíná vyšetřování, kdy předsudky ustupují pod tlakem historické logiky Ptáte se mě, jak je to možné po dvou tisících letech? Na což odpovím: lidská podstata je neměnná a základ lidského konání spočívá ve všem, co leželo v dávných dobách, nezbývá než se vyzbrojit lupou…